Fazole se vrací 27.-30.9.2018

Datum vložení: 03.10.2018 Autor: Rogi

Přejít do fotogalerie Po šesti letech se v celorepublikovém pionýrském kalendáři znovu objevila akce, která měla za cíl přivést na jedno místo oddíly z celé republiky a především ty, které ověřovaly v praxi některé evropské projekty zaměřené na děti a mládež. Zároveň to mělo být setkání v duchu Pionýr sobě. Tzn., že každá výprava měla pro ostatní něco připravit a během prodlouženého víkendu (27. – 30. 9. 2018) zorganizovat dílčí program. My jsme se jako oddíl sice do žádného projektu nezapojili, ale již dříve jsme se domluvili s některými dalšími pionýrskými tábornickými oddíly, že se této akce zúčastníme a budeme prezentovat činnost Sdružení PTO. Tato domluva však v červnu byla nezávazná, a tak jsme kupodivu do Rekreačního střediska Nesměř u Velkého Meziříčí vyrazili z Brna jako jediní. Z Jihomoravského kraje to pak byla ještě pionýrská skupina z Jevišovic.
Původně jsme měli v Nesměřském údolí ukázat, jak se u nás v Brně dělají závody v orientačním běhu, ale nakonec nás organizátoři přemluvili k jiné dovednosti – k uzlování. A protože jsme tentokrát na vícedenní akci neměli žádné doprovodné vozidlo, museli jsme si jak svoje věci, tak i věci potřebné k naší aktivitě, nést z nádraží ve Velkém Meziříčí na zádech. Naštěstí to bylo jen něco málo přes šest kilometrů a celou dobu po rovince po proudu řeky Oslavy. Celá naše výprava čítající osmnáct dětí, dva instruktory a dva vedoucí zvládla cestu bez problémů (s drobnou pomocí Jardy z Jevišovic, který půl cesty odvezl menším dětem batohy), ještě za světla se ubytovala v dřevěných chatkách a hned se vydala na večeři. Po jídle jsme se pak už pomalu nasoukali do studených spacáků a těšili se na nový den, kdy dorazil čtyřčlenný zbytek našeho oddílu.
Jeho ráno, ostatně tak jako každé další a hlavně i noci, bylo velmi chladné. Stačilo však, aby sluníčko nakouklo do údolí a hned se změnila teplota skokově o desítku stupňů a v pátek vyšplhala opravdu hodně vysoko, takže někteří oblékli i kraťasy. Celý tento den byl takový zkoušecí a tvořivý. Děti mohly navštívit různé rukodělné dílny (skládání a házení vlaštovek, navlékání korálků, linoryty…), vyzkoušet míčové hry (Kin-Ball, Dodgeball, Plachtovanou, Pozemní hokej v nafukovacím hřišti), též Discgolf, lanové aktivity, střelbu z luku či airsoftové pistole. Dále jsme si mohli zatancovat, zkoušet odhady, vázat uzly, zahrát si zrakové, sluchové, čichové nebo hmatové pexeso, a také jsme mohli fotit a nechat se vyfotit i vytvořit komiks. Po večeři pak na místním podiu vystoupily hned čtyři hudební uskupení, které uspěly na Dětské portě. Nejznámější je asi kapela Vodníci a Self made.
Sportovní turnaje a další soutěžení pak vládly sobotě. Přihlásili jsme se do všech míčových her a jednotlivci pak do dalších aktivit. Drtivá většina našich uzlovala a účastnila se doplňkových soutěží. Od úvodních kol všech turnajů se nám dařilo a kromě Kin-ballu jsme postoupili do všech podvečerních finále. Nasazení bylo obrovské a i hlasivky nehrajících fanoušků dostaly hodně zabrat.
Odpolední program obstarala nová pilotní pionýrská hra UZNADO (umím, znám a dovedu), která je z velké části podobná našemu známému Setonovu závodu jen s tím rozdílem, že to není závod, ale opravdu hra. Také úkoly pro čtyř až pětičlenné týmy ve třech věkových kategoriích byly trochu jiné. Děti zde mohly otestovat svoje znalosti, dovednosti a týmovou spolupráci ve třinácti oblastech a získat jejich „odborky“. Namátkou vyberme třeba vaření, fotografování, kutilství, přírodu (fauna i flora), památky, zeměpis, ale i klasickou zdravovědu, práci s mapou a buzolou nebo Pionýr. Ne všem se podařilo úkoly v časovém limitu zvládnout nebo zvládnout napoprvé, ale i přesto převládaly víceméně pozitivní ohlasy.
Částečně před večeří, částečně po ní, jsme sehráli sportovní finálové souboje. Vedoucí nevěděli, komu dříve fandit, zda starším na hokeji, mladším na Dogdebalu (pro nás známější jako Zabíjená) nebo věkově prostupnému týmu na Plachtované (Dekolejbal). V jednu chvíli hrála totiž současně snad všechna tři družstva. A světe div se, všechny tyto týmy si vedly na jedničku a nedaly ostatním šanci. Nejdramatičtější snad byla Plachtovaná v semifinále, kde jsme otáčeli nepříznivý stav, kdy už jsme prohrávali asi o deset bodů, a pak také finále Dodgebalu ve starších. Tam jsme ve velké řeži podlehli finálovým přemožitelům ze Svitav. Naopak celkem jednoznačně jsme přehráli všechny soupeře v hokejových kláních i ve starších.
Na večer pro nás organizátoři připravili překvapení. Tím bylo velké bubnování v kruhu. Na prostranství mezi chatkami jsme utvořili několik kruhů s lavičkami, na které jsme si posedali a každý do ruky dostal nějaký bicí nástroj. Většina z více než dvou set účastníků obdržela bubny různých velikostí, zbytek pak speciálnější nástroje jako například ozvučná dřívka, triangly, zvonky, tamburíny, rumbakoule či perkuse a djembe. Zážitek to byl určitě velký, jen škoda, že začala být po setmění taková zima, že už jsme to nemohli vydržet. S některými menšími jsme předčasně opouštěli scénu a pomalu se začali zahřívat ve spacáčcích.
Poslední den jsme se probudili do opravdu mrazivého rána. Všude na trávě ležela jinovatka a od pusy se kouřilo jako z továrenského komínu. Čekalo nás balení, návrat domů a hlavně poslední nástup s vyhlašováním výsledků.
Asi úplně nepřekvapí, že jsme jako tábornický oddíl uspěli právě na uzlařské regatě, kde jsme s přehledem v mladší i starší kategorii obsadili všechna medailová umístění. Snad i do šestého místa, kdyby se vyhlašovalo, by z úst Dariny – hlavní organizátorky – znělo jen: „Tábornický oddíl Phoenix vyhrává...“ Známé výsledky byly též z míčových her, kde jsme z pomyslných sedmi zlatých medailí šli převzít hned čtyři a jednu stříbrnou. Další vítězství přidali i jednotlivci při odhadu počtu fazolí ve skleničce, v hodu vlaštovkou a měli jsme také stříbrné místo v kategorii komiks. Hra UZNADO pak nebyla hodnocena na pořadí, ale do tří pásem (bronz, stříbro, zlato). Z pěti našich týmů dva dosáhly na zlato (nejmladší byl tedy smíšený s PS Údolí slunce z Vysočiny a z PS Kopřivnice) a ostatní na stříbro. Zlato se prý udělovalo opravdu jen zlomku družstev, tak můžeme být rádi, že to bylo právě některým našim dětem.
V součtu těchto krásných výsledků jsme mezi všemi výpravami přebírali nejvíce cen a diplomů a po zásluze jsme byli vyhlášeni jako absolutní vítězové. Cenou byl míč na Kin-bal, který jsme, jako každou předchozí cenu, přebírali přímo z rukou Předsedy Pionýra Martina Bělohlávka. Tuto sportovní pomůcku, jejíž cena výrazně přesahuje pětitisícovou hodnotu, nenajdete jen tak ležet na zemi, a proto jsme velice rádi, že jsme ji získali. Už plánujeme, že si tuto hru co nejdříve vyzkoušíme s vlastním balonem.
Cestu zpět na vlak jsme původně chtěli jít opět pěšky, avšak obtěžkání hromadou cen jsme se raději potupně nechali z Nesměře odvézt autobusem. Pohotovost strojvůdce z prvního vlaku a rychlé nohy pak zapříčinily to, že jsme o všechny ty ceny nepřišli, protože jsme se jimi při přestupu z vlaku na vlak v Křižanově opomněli znovu obtěžkat.
Každé naše dítě se během víkendu zapojilo alespoň do jedné týmové aktivity a do spousty individuálních. Běhalo po louce, vyrábělo, házelo, střílelo i lezlo po všem možném, pochutnávalo si na dobrém jídle i ranních švédských stolech, ráno a večer mrzlo a hlavně soutěžilo v kolektivu nejen našeho oddílu. Akce byla připravena velmi dobře a dík patří nejen všem hlavním organizátorům, ale i všem ostatním, kteří přispěli svojí troškou do mlýna. Opravdu jsme se drželi hesla: Pionýr sobě!
Příště třeba znovu…
Stránky Pionýru České republiky
Pionýrské tábornické oddíly v Brně
Stránky Pionýrských oddílů
Centrul volného času Lužánky
Opravdu dobrý tábor
Stránky Jihomoravského kraje
Stránky Statutárního města Brna
Počet návštěv na našich stránkách:2236973
Pionýr, z. s. - 7. pionýrská skupina Borač, Srbská 15a, Brno 612 00
Přihlásit se  |  Zaregistrovat se