Letošní tábor nás zavedl do sluncem rozpáleného Egypta. Po roce jsme se z Borače opět vydali na dalekou cestu – tentokrát jako týmy evropských archeologů, které byly povolány do města Luxoru, aby pomohly objasnit podivné události, jež děsily místní obyvatele. Zpočátku to vypadalo jako běžná výprava, ale už první den jsme pochopili, že tady půjde o víc než jen o prach a písek.
Všude po městě se objevovaly záhadné hieroglyfy, mizely věci a docházelo k podivným nehodám. Každý den přinášel nové indicie a my jsme se snažili poskládat útržky staroegyptských vzkazů. Postupně jsme zjistili, že všechny stopy vedou do Údolí králů. Tam jsme narazili na dávno zapomenutou hrobku, v níž spočívala žena z doby osmnácté dynastie. Všechno nasvědčovalo tomu, že šlo o královnu – snad dokonce o samotnou Nefertiti.

Jenže od chvíle, kdy jsme hrobku otevřeli, se začaly dít zvláštní věci. V noci se objevovali posvátní skarabové, voda se zbarvila do ruda, věci mizely a náš tábor ovládla tajemná energie. Z rozluštěných nápisů jsme pochopili, že klíčem ke všemu je Zlatý skarabeus – dávný artefakt s mocí překonávat čas. A protože my se jen tak něčeho nezalekneme, vydali jsme se po jeho stopách.
Naše pátrání nás dovedlo k tajemnému mágovi, který Skarabea kdysi sestrojil. Díky němu jsme zjistili, že jsme byli vyvoleni k velkému úkolu – zachránit duši královny Nefertiti, která po tisíciletích bloudí mezi světy. Abychom jí mohli vrátit klid, museli jsme najít tři kanopy ukrývající její vnitřnosti, roztroušené napříč časem. A tak jsme se s pomocí Skarabea vydali na cestu staletími – střídali jsme současnost se starověkem a sbírali indicie, které nás měly přivést k cíli.

Každý den přinesl nové zážitky – od luštění záhad a střetů s vykradači hrobek až po dobrodružné noční hry a tábornické výzvy, při nichž jsme objevovali tajemství Egypta i sami sebe. Učili jsme se táborovým dovednostem, spolupracovali jako jeden tým a nechybělo ani spaní pod širákem, kdy se nad námi rozprostíralo tisíce hvězd.

Nakonec se nám podařilo všechny kanopy získat a vydali jsme se na třídenní putovní výpravu Zemí mrtvých, na jejímž konci jsme se setkali s bohem Usirem. Vytvořili jsme bustu Nefertiti a navrátili její duši klid a mír.

Poslední večer jsme strávili u táboráku, jehož plameny vyšlehly vysoko do noci a rozehřály celý tábor. Oslavovali jsme úspěšné zakončení naší egyptské výpravy, zpívali, hráli na kytary a vzpomínali na všechny chvíle, které jsme během těch dnů prožili.
Tak skončilo naše egyptské dobrodružství. Tajemství královny dvou zemí bylo odhaleno a my jsme se z Borače vrátili domů s hlavou plnou vzpomínek, které jen tak nevyblednou.